Šťasten, kdo doufá v Pána, svého Boha.
= Oslavuj, moje duše, Pána!†
2 Slavit chci Pána po celý život,
hrát svému Bohu, co budu živ.
– 3 V knížata důvěru nevkládejte,
v člověka, jenž je bezmocný:
– 4 vydechne duši, v svou zem se vrací,
veta je po jeho záměrech.
– 5 Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův,
kdo jen v Pána, svého Boha, doufá.
– 6 V toho, který stvořil nebesa i zem,
moře se vším tvorstvem, co v něm žije,
– který zachovává věrnost navěky,
7 utištěným dopomáhá k právu,
– hladovící nasycuje pokrmem.
Pán to je, kdo vězňům vrací volnost,
– 8 Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout,
Pán, jenž pozdvihuje ponížené,
– 9 Pán to je, kdo cizím dává ochranu,
sirotkům a vdovám svoji pomoc.
– Pán to je, kdo spravedlivé miluje,
kdežto bezbožníky nechá zbloudit.
– 10 Pán je král a bude vládnout navěky,
Sióne, tvůj Bůh až do věčnosti!